Jdi na obsah Jdi na menu

Kapitola první - Nečekaný návrh

21. 2. 2012

    „Pane Pottre, pojďte se mnou,“ ředitelka nebelvírské koleje se tvářila zachmuřeně, což u ní nebylo typické. Černovlasý mladík se nechápavě zvednul a následoval profesorku s nepříjemným pocitem v břiše, protože její kroky se neubíraly nikam jinam, než do ředitelny.

    „Ach, Minervo. Můžeš nás nechat o samotě?“ ředitel vypadal také poněkud sklesle. Žena jen kývla a zavřela za sebou dveře. Před Brumbálovým stolem stála dvě křesla a v jednom z nich byl zabořený Sneap. Něco nebylo v pořádku. „Harry, chlapče, posaď se,“ stařec mu pokynul k prázdnému křesílku křiklavě růžové barvy. Chlapče, Harry to oslovení nesnášel, dříve mu nevadilo, ale proboha, vždyť je mu sedmnáct! Pohledem zavadil o profesora, namáčknutém v plyšovém křesle, a snažil se skrýt úšklebek, protože si uvědomil, že Sneap vypadá v kontrastu s růžovou směšně, a že i jemu občas ředitel řekne „chlapče“. Nedal na sobě nic znát a se zájmem si své profesory prohlédl. Brumbál se tváři vážně a poněkud nešťastně, Sneap se tvářil také vážně a velmi naštvaně, což opravdu v jeho pozici působilo komicky. Harrymu se ta situace nelíbila, něco se děje. Dál ale předstíral, že si ničeho nevšimnul a s nevinným pohledem se usadil do chlupatého křesla.

  „Harry, kéž y se to dalo říct nějak citlivěji, ale bohužel tohle se nedá nijak zlehčovat či zbytečně prodlužovat, takže, zkrátka…“ ředitel se odmlčel a se zájmem si začal prohlížet tapiserii, jakoby ji nevídal posledních sedmdesát let. Sneap se zamračil. „Zlehčujete to Albusi,“ zavrčel, „a prodlužujete.“ Brumbál po něm střelil nazlobený pohled. „Jen se snažím nepřivodit tomu chlapci infarkt,“ odsekl, což Harryho překvapilo, ale dál předstíral, že nic nechápe. „Na infarkt nemá Potter věk, spíš se divím, žes ho nedostal ty, když jsem ti to řekl,“ Sneap se v křesle narovnal a mračil se snad ještě víc než předtím. „Tak promiň, že žiju, Severusi,“ ředitel našpulil horní ret, a i když Harry nechtěl, zvonivě se rozesmál. Nikdy ještě takhle Brumbála neviděl, navíc se se Sneapem hádali jako staří manželé. „Tady není nic k smíchu, Pottre,“ utrhl se na něj profesor lektvarů, a i přes to, že chlapec ztichl, díval se na něj s pobavenými jiskřičkami v očích. Chvíli se probodávali navzájem, když si starý muž odkašlal a řekl: „Severus má pravdu, Harry. Tahle situace opravdu není legrační.“ Mladý Potter si povzdechl a poprvé za jejich setkání promluvil: „Omlouvám se, pane profesore, ale ještě jste mi neřekl, proč tu jsem.“ „Pravda, nuže nebudeme chodit kolem horké kaše… Proč jsem tu nevymaloval červeně? Musím říct skřítkům, aby-.“ „Albusi!“ zvýšil hlas lektvarový mág. „Ano, ano jistě. Takže, Harry, Severus se asi před hodinou vrátil od Temného pána a má nám vyřídit zásadní informaci.“ Harry se podíval na svého učitele. „Takže Voldy zase něco plánuje? Tak ven s tím, co si zase ten hadí ksicht vymyslel?“ nebelvír nespouštěl oči z černovlasého muže a spokojeně se culil, když se sebou u obou Voldemortových přezdívek vyděšeně cuknul. „Nerad vám kazím iluze, ale Voldy,“ Sneap se hrůzostrašně zašklebil, „si mě zavolal z prostého důvodu. Chce ukončit válku.“ Harry nebyl tak naivní, aby začal tancovat okolo ředitelny. Něco tu nesedělo. „Proč?“ zeptal se. Sneap se ušklíbl: „Tvrdí, že ho válka přestala bavit, a že se stejně nedožije dne, kdy po světě nebude chodit jediný mudla, moták nebo nečistokrevný. Ale ve skutečnosti-.“ „-se bojí,“ dořekl za něj Harry a spokojeně se usmíval. Sneap překvapeně zamrkal a přikývl. Mladík se podíval na oba muže, kteří ho teď udiveně pozorovali. Harry nikdy nebyl hloupý ani naivní nebo slabý, jak o něm říkal Voldemort, a jak si mysleli všichni zmijozelští v čele se Sneapem. Jen hrál ostatním divadlo. Věděl, že když ho budou podceňovat, bude mít větší šanci na úspěch. Zatím se mu to vyplatilo, a teď byl odhodlaný svým profesorům předvést něco ze své dedukce, ve které byl lepší než Harmiona. „Budu hádat. Voldemort se bojí, že bych mu mohl nakopat zadek, ale jako správný zmijozel tvrdí, že se tak rozhodl čistě ze sobeckých důvodů. Jenže nikdo jen tak z nenadání neuvěří, že se nejmocnější černokněžník rozhodl prostě vykašlat na válku, ve které, přiznejme si to, zatím vyhrává.“ Harry se na okamžik odmlčel a pohodlněji se usadil, všimnul si, že Brumbál si ho prohlíží s obdivem a Sneap se zmateným překvapením. „Takže potřebuje nějakou záminku, něco, co by mu zaručilo svobodu, ale aby u toho nevypadal jako srab. Něco, s čím by se mohl chlubit, jak to hezky vymyslel a něco, čím by podle sebe pokořil a zdeptal stranu světla. Musí ukrást svému nepříteli jeho zbraň. Protože, když už se má vzdát, tak se vší parádou, že?“ Harry se znovu podíval na své dva společníky. Brumbál se teď díval překvapeně a měl nadzvednuté obě obočí. Sneap byl naprosto vyvedený z míry, valil na nebelvíra oči a svou důstojnost si zachovával pouze tím, že doposud neotevřel pusu údivem. Najednou se Harry zasmál a okolo zapraskala jeho magie. „Nikdy bych neřekl, že to Toma napadne při zdravém rozumu, ale je to opravdu obdivuhodná myšlenka. Šílená, ale obdivuhodná. Vždy jsem si myslel, že umí nahánět jen hrůzu, ale nakonec se ukázalo, že má i nějaký ten mozek,“ chlapec se nepřestával usmívat, „kdo by tušil, že se budu ženit tak mladý?“ ředitelnou se roznesl zvonivý smích a spodní čelist profesora Sneapa dopadla na podlahu.
  „Vám to připadá vtipné?“ vzpamatoval se mistr lektvarů rychle a nevěřícně si prohlížel mladého Pottera, o kterém si doposud myslel, že má mozek velký asi jako zmuchlaný list mandragory. „Velmi,“ usmál se na něj Harry. „Vyřiďte Tomovi, že na jeho návrh přistupuji, ale chci s ním mluvit. Nejlépe zítra.“ Zvedl se z křesla a zamířil ke dveřím, pak se ale zarazil a ještě dodal: „Možná bude lepší, když Tomovi trochu zalžeme, kdybyste mu řekl, že jsem po předložení jeho nechutného návrhu vyhodil ředitelnu do povětří, vztekal se a rval si vlasy z hlavy, určitě bude spokojený,“ Harry se na chvíli zamyslel, „ ano to bude asi nejlepší, pokud ho ukolébáme do falešné představy, že jeho plán vychází, nemusíme se z jeho strany bát nečekaných zvratů. Taky by bylo dobré říct, že jsem si schůzku s ním nevyžádal já, ale profesor Brumbál. Nechceme přeci našemu milovanému Pánu zla přivodit infarkt.“ Ještě než se za ním zavřely dveře, dva muži zaslechli: „Protože on na to už věk má.“
  Brumbál se rozesmál a Sneap se snažil zakrýt své zděšení a obdiv v záchvatu kašle. Než byl schopný černovlasý muž cokoliv říct, jelikož nemohl najít svůj rezervovaný výraz, ředitel ho předběhl: „No, myslím, že to Harry vyřešil opravdu dobře, kdo by to do něj řekl. Co myslíš, Severusi?“ usmál se muž za stolem. Oslovený se na něj podíval, stále ještě trochu vyvedený z míry, protože jeho obvyklá maska se při rozhovoru s Potterem zakutálela kamsi do neznáma. „Dobře? Vždyť on si z toho dělal legraci. Jako byste ho pozval na jeden z těch svých potrhlých čajových dýchánků,“ profesor se sesunul zpátky do křesla a koukal chvíli, promiňte ten výraz, do blba. Brumbál si ho pobaveně prohlížel. „Ten kluk má něco za lubem, že ano Albusi?“ došlo to najednou Sneapovi. „Také si myslím. Kdyby ne, reagoval by přesně tak, jak řekl že Voldemort očekává. Harry se za poslední rok hodně naučil, zdokonalil se v nitrobraně i nitrozpitu, umí nová kouzla, studuje pilněji. A také tráví hodně času v Tajemné komnatě. Myslím, že získal něco ze zmijozelu. Je mnohem víc vnímavý, i když to nedává znát a hraje si na hloupého. Získal i určitý smysl pro lstivost. Abych řekl pravdu, nedivím se, že se Voldemort bojí,“ Brumbál se usmál a upil ze svého šálku, který se z nenadání objevil přímo před ním. „Vy mu dovolujete navštěvovat Tajemnou komnatu?“ Sneap se nepřestával divit. „‘Dovoluji, není to správné slovo, spíš toleruji. Hadího jazyka a zvědavosti se člověk jen tak nezbaví,“ ředitel se znovu napil. Chvíli seděli v tichosti, než Severus vstal. „Co mám tedy vyřídit Temnému pánovi?“ podíval se na starce. Ten jen odmítavě mávl rukou. „Myslím, že to, co řekl Harry, bude nejlepší. A tu schůzku, kterou si vyžádal, klidně sveď na mě. Nakonec, zařizovaní jejich svatby, bude určitě na dlouho. Lepší začít co nejdříve.“ Sneap jen kývl a ztratil se v zelených plamenech.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář