Od nikud nikam

 Bylo po obědě, téměř všichni žáci byli v Prasinkách, a tak se černovlasý hoch s hadem po boku nestrachoval, že by po cestě na někoho narazil. Kráčel k ředitelně, jistý si sám sebou a natěšený na brzké setkání s Tomem. Jeho plán byl prostý – zdeptat Voldemorta jak nejvíc to půjde. Samozřejmě tu byly i další věci, kterých chtěl Harry dosáhnout, ale tahle byla nejdůležitější. /Už jsem ti říkal, že Tom má taky svého strážce? / zeptal se hada u svých nohou. /Nezmínil sses. / odpověděl Serpens trochu uraženě. /Bude se ti líbit. Myslím, že je menší než ty. / /Jak je to možné? Mysslel jssem, že Voldemort je ssilnější než ty. / /Už ne. A navíc si svého strážce vyčaroval příliš pozdě. / /Aha, to ledacoss vysvětluje. / zasyčel Serpens, když došli před kamenný chrlič. /Tak se do toho pustíme. / promnul si Harry ruce. „Čokoládové lanýžky,“ pronesl směrem k soše, která se po vyslovení hesla odsunula na stranu. /Víš, co máš dělat, / pobídl hada. /Ssamozřejmě, / odpověděl a vystřelil nahoru po schodech.

Voldemort naštvaně pozoroval hodiny nad Brumbálovou hlavou a ťukal prsty do opěradla čalouněného křesla. Dvanáct hodin a pět minut. Už pět minut tu čeká na toho spratka. Pět minut trpí ředitelovo žvatlání o ničem a věčné nabízení citronových bonbonů. Sledoval malou ručičku na tom prokletém mudlovském vynálezu, jak se posunula na šestou minutu a v ten okamžik se rozrazili dveře a dovnitř vpadl třímetrový had. Severus Sneap, který doteď stál opřený o zeď a modlil se, ať Albus sklapne, jinak mu Temný pán ustřelí hlavu, vytasil hůlku a namířil ji na nebezpečně vypadající zvíře. Had ho však úplně ignoroval, připlazil se před krb a stočil se tam do klubíčka. Voldemort na to koukal se skrytým údivem. Co tu ta potvora dělá? Jeho myšlenkový pochod byl však přerušen zvukem blížících se kroků. Do ředitelny vpadl udýchaný chlapec s havraními vlasy a smaragdovýma očima. Pán zla nevěřil tomu, co vidí. To přece nemůže být – „Omlouvám se, pane řediteli, ale nedala se zastavit,“ hoch se omluvně usmál na Brumbála a šel si sednout do křesla vedle Voldemorta, kterého okatě přehlížel. „Harry, ten had je tvůj?“ ptal se trochu zmateně Albus Brumbál. Na světě existuje opravdu už jen málo věcí, které dokážou vyvést z míry bradavického ředitele. A jak se zdálo, změna vzhledu a fakt, že Harry Potter vlastní hada, byly dvě z nich. Chlapec vypadal úchvatně. Vůbec ne jako ten starý Harry. Teď před ním seděl mladý a velice pohledný muž. Albusovi oči zajiskřili a střelil pohledem ke Sneapovi, jenž momentálně hledal svou spodní čelist (poslední dobou to dělal často), a pak k Tomovi, který se zdál poněkud vyvedený z míry. Brumbál měl po dlouhé době chuť zase se smát. Tak z malého nebelvíra se nakonec vyklubal lstivý zmijozel. „Ano, pane. Jmenuje se Serpens.“ Had při zvuku svého jména otevřel oči a připlazil se ke svému majiteli. Vylezl na křeslo a lehl si na opěradlo za Harryho hlavou, přičemž ocas vysel dolů. Mladík zvíře pohladil a usmál se. /Chovej se slušně. / /Neruš, sspím./ odbyl ho Serpens a chlapec se zvonivě rozesmál. Voldemort se neubránil překvapenému zamrkání. Tohle nebyl Harry Potter, ten usmrkanec, co mu lezl neustále do cesty. Tohle byl mladý muž, který ví, co dělá. A byl pohledný. Temný pán polkl. Možná, že tohle manželství nebude taková hrůza, jak si představoval. „Můžeme začít?“ ozval se poprvé od okamžiku, kdy chlapec vstoupil. „Ano, jistě,“ usmíval se Brumbál, jako idiot. „Tak tedy, první věc – na kdy stanovíme datum svatby?“ zeptal se. Tomovi se blýsklo v očích. „Na prvního července,“ řekl vítězoslavně a čekal spoustu protestů od mladíka vedle sebe, ten však jen pokrčil rameny. „Klidně, alespoň to budeme mít za sebou.“ Voldemort si ho nevěřícně prohlížel. „Dobře, tak tedy prvního července, myslím, že dva měsíce zásnub jsou ideální. A kde –„ „Tady, v Bradavicích,“ skočil mu do řeči rychle Harry. Vlastně mu to bylo jedno, ale přece jen se raději bude ženit tady než někde v bažinách nebo kde to Voldy žije. Muž vedle něj zavrčel, ale kývl. „Myslím, že Komnata nejvyšší potřeby bude vhodná. Teď seznam hostů,“ pokračoval Brumbál. „Weaslyovi, Nevil, Lenka, Harmiona, Sírius a Remus,“ řekl Harry. „Moji smrtijedi a v žádném případě tam nechci nikoho z ministerstva,“ zasyčel Voldemort. Harry se ušklíbl: „Souhlasím, nechci na naší svatbě Popletala, který dva roky tvrdil, že neexistuješ,“ to bylo poprvé, co chlapec promluvil přímo na Toma. „O to se postarám. A poslední věc, svědci?“ zeptal se rychle Brumbál. „Severus,“ řekl jednoduše Voldemort a střelil pohledem ke svému služebníkovi, jenž pouze přikývl. Harry vypadal, že přemýšlí. „Řekl bych Harmionu, ale tobě by nebylo po chuti, že není čistokrevná. Takže říkám Charlie Weasly,“ rozhodl se nakonec. Voldemorta překvapilo, že se Potter pozastavil nad tím, že by mu mohla vadit mudlovská šmejdka jako svědek. Najednou Harry promluvil: „Mám jednu podmínku,“ podíval se Voldemortovi do očí, /Chci, abys vypadal jako Tom Raddle./ usmál se na něj a Pánovi zla se zúžili oči. Severus ty svoje na chvíli zavřel. Ty kluku hloupá, cos mu zase řekl za pitomost? „Proč bych to měl dělat?“ zeptal se arogantně a založil si ruce na prsou. /No, snad neočekáváš, že s tebou budu v téhle podobě spát. / usmíval se stále Harry. Voldemorta jeho upřímnost poněkud rozhodila. Také netušil, že nebelvír ví, co obnáší dohodnuté manželství, ale nedal na sobě nic znát a místo toho tasil hůlku. „Co si to dovoluješ?“ zaprskal na něj. Harry jen mávl rukou. „Expeliarmus,“ řekl a Tomova hůlka mu přistála v dlani. Had se probral a se zasyčením se zvětšil o dobrých dvacet centimetrů. /Gratuluji, / řekla Selena a znovu si lehla. Harry si hrál s hůlkou a culil se na jejího majitele, který začal rudnout vzteky. „Vrať mi to.“ „Až se uklidníš, Tome,“ zamračil se na něj mladík. Voldemort na Harryho nevěřícně zíral. Pak si sedl zpátky do křesla a propaloval pohledem hodiny. „Přijmeš mou podmínku?“ zeptal se Harry a naprosto ignoroval překvapené pohledy Sneapa a Brumbála, protože před chvílí předvedl ukázkovou bezhůlkovou magii. Temný pán chvíli zarytě mlčel, než zasyčel: /Dobře, Pottere. / Harry se natáhl a podal mu hůlku. Tom ho chytil za zápěstí a přitáhl si ho blíž. Had na křesle se vztyčil. Voldemort si Harryho ještě chvíli prohlížel, pak mu vytrhl hůlku a pustil ho. Vstal, přešel ke krbu a se slovy: „Uvidíme se prvního července,“ zmizel v plamenech.

Harry se rozesmál.